ECB dochází dech, nyní jsou na řadě politici členských zemí eurozóny a Bundesbanka

01.10.2014 | Petr Rozkošný | Investície

Kdyby byla evropská centrální banka sportovcem, připomínala by nejspíše boxera, kterému protivník zasazuje jednu ránu za druhou s tím, že trenér v podobě centrálního bankéře Maria Draghiho, nemá daleko k tomu, aby hodil ručník do ringu. Svůj díl zodpovědnosti za osud eurozóny na sebe tedy budou muset vzít politici z jednotlivých členských zemí, hlavně těch z Německa.

57340911.jpg

ECB již příliš dlouho usiluje o vykřesání stabilního ekonomického růstu a logicky ji tak v boji s ekonomickou stagnací dochází síly. Není se tedy čemu divit, že Mario Draghi na tiskové konferenci po posledním zasedání ECB 4. 9. 2014 vzkázal představitelům jednotlivých členských zemí, že teď je řada na nich. Ekonomiky eurozóny se musí reformovat, aby zvýšily svoji konkurenceschopnost a jejich výrobky tak byly na zahraničních trzích prodejné i když nenesou značku „Made in Germany“.

Jenže, k prosazení strukturálních reforem zatím chybí (světe div se) vůle., a to i přes to, že část eurozóny připomíná (jak píší některé americká média), ekonomický chaos mrzačený silnými odbory a politikou úspor diktovanou z Berlína.

Raději 35 hodinový pracovní týden, než šanci na ekonomický růst

Odbory ve Francii budou raději i nadále trvat na 35 hodinovém pracovním týdnu a štědrých odstupných v případě propouštění, než aby pomohly nastartovat ekonomiku galského kohouta k dalšímu růstu. Stejně tak Itálie bude raději dusit podnikatelský sektor byrokracií a vysokými daněmi, než zeštíhlila úřednický aparát a nechala peníze firmám na jejich další rozvoj. Podobnými slovy by se pak dala popsat i situace ve Španělsku či Řecku.

Steen Jakobsen: změny se rodí z krize

„Změny se rodí z krize a tou současná situace ve Francii není. Skutečné problémy přijdou, až ekonomika této země nebude flirtovat s recesí, ale depresí“, komentoval současný stav v druhé největší ekonomice eurozóny Steen Jakobsen ze Saxo Bank.

Podobně jako Francie, tak i Itálie či Španělsko si tak ještě dlouhou dobu počkají na svoje verze Margaret Thatcherové, která by ekonomiky jejich země zbavila neduhů.

Příznivé podmínky pro růst by tu byly

Politická reprezentace jednotlivých členských eurozóny má přitom na čem stavět. Nule se blížící refinanční úrokové sazby, záporné depozitní sazby motivující banky k poskytování úvěrů, program vykupování aktivy krytých cenných papírů a korporátních dluhopisů, program LTRO zaměřený na poskytování úvěrů podnikům na periferii eurozóny, to vše je doslova živnou půdou pro potenciální ekonomický růst.

Za osud ekonomiky eurozóny je do velké míry zodpovědné Německo

Zdá se ale, že aby se mohla změnit eurozóna, bude se v první řadě muset změnit Německo, resp. jeho politika úspor, kterou tato země, resp. jeho politika úspor, kterou nyní předepisuje „nemocným“ ekonomikám eurozóny.

Francie, Itálie, Řecko, Španělsko, všechny tyto i další země se ze svých ekonomických potíží dostanou nejsnáze přes zvýšení vývozů, které by do těchto zemí přinesly tolik potřebná eura a vytvořily tak prostor pro nákladné reformy. Jenže pokud budou německé domácnosti strkat své úspory do prasátka namísto do „kapes“ firem z ostatních zemí eurozóny, žádná konjunkturní jízda se konat nebude. Smutné na tom v tuto chvíli je, že německá vláda ani domácnosti své současné návyky měnit nechtějí, a to i přes výtky samotného Baracka Obamy, Mezinárodního měnového fondu či Francoise Hollandeho.

Dalším, stejně v tuto chvíli stejně nepravděpodobným, řešením je spuštění programu kvantitativního uvolňování v podobě, jak ji známe z USA či Velké Británie, kdy by ECB kupovala státní dluhopisy zemí na periferii a držela tak jejich výnosy nízko i v případě, že by tyto země potřebovaly odprodat větší množství svých dluhopisů právě za účelem financování nákladních strukturálních reforem. Jenže, i osud tohoto opatření mají ve svých rukách Němci, resp. členové rady německé centrální banky, kteří jsou nyní rezolutně proti tomuto kroku.

Bludný kruh, se kterým se ECB nedokáže vypořádat

Současná situace v eurozóně tedy připomíná bludný kruh, z něhož se již ECB pořádně točí hlava a ze kterého již není schopna svoji ekonomiku vytáhnout. Nyní je tedy řada na politických reprezentacích jednotlivých členských zemí, které v tuto chvíli připomínají vše, jen ne jednotný zástup připravený dát se do práce s vyhrnutými rukávy.

Zdroje:

Saxo Bank

Wall Street Journal

Reuters

Financial Times

Požiadajte o bezplatnú konzultáciu
Poraďte sa o svojich financiách s víťazom testu finančných poradcov. Dohodnite si nezáväznú a bezplatnú konzultáciu kliknutím tu ešte dnes
Máte otázku k finančnému plánovaniu a
k finančným produktom? Opýtajte sa nás!

Chcem zodpovedať otázku
Katalóg podielových fondov


Získajte prehľad o podielových fondoch

1,2889
-
2,0219
-
1,1549
-
886,37